14. dubna 2022 se v prostorách Kulturního centra ve Frýdlantě n. O. konal 1. ročník benefičního festivalu, jemuž jeho organizátoři dali výstižný název Dobrý den nad Ostravicí. Do projektu, který si kladl za cíl nezištnou a zcela dobrovolnou pomoc těm, kteří to v té chvíli nejvíce potřebovali, se zapojilo neskutečné množství lidí, mezi nimiž nechyběli naši pedagogové Adam Šigut, Dan Strangfeld, Iva Šlesingerová a Iva Přasličáková.

     Peníze, které zmíněný festival přinesl, byly ve spolupráci s frýdlantskými školami a odborem sociálních věcí použity k okamžité pomoci dětem, které k nám z Ukrajiny přijely téměř bez ničeho. V naší Tégeemce byly tyto dary předány v úterý 17. května 2022 jedenácti dětem, které školu momentálně navštěvují. Potřeby k výuce, finanční dar na zajištění výletů a jiných aktivit ve škole, to vše si mohly děti odnést právě díky ochotě dobrých a laskavých lidí, kteří pro ně festival zorganizovali anebo jinak podpořili. A my jsme rádi, že mezi nimi nechyběla jména učitelů ze ZŠ TGM. Jsme na vás, milí kolegové, právem pyšní! 

 uklízíme česko01
uklízíme česko02

„Co se to tu chystá?“ ptali se malí prvňáčci. „No přece zápis do 1. tříd!“ zněla odpověď. „Vás tohle bohužel minulo. Víte, děti, to přijde budoucí žáček s rodiči odpoledne do školy, která je tématicky nazdobená a ukáže, co všechno se už ve školce nebo doma naučil. Vše je umocněno slavnostní atmosférou spojenou s mírným napětím a očekáváním v řadách příchozích.“

     Podobný rozhovor bylo asi možné zaslechnout na více školách. Po třech letech se do školních budov vrátilo oficiální zapisování malých prvňáčků tak, jak má být. Ne jinak tomu bylo i v naší škole, která ve čtvrtek 7. dubna 2022 odpoledne přivítala v prostorách 1. stupně neskutečných 90 adeptů povinné školní docházky!  Samozřejmě, že nás tak obrovský zájem hodně potěšil.

     Jsme na jedné lodi, to bylo téma letošního zápisování a bylo to znát na každém kroku. Voda, lodičky, rybičky, příjemná atmosféra. Každý, kdo přišel, musel nejprve absolvovat oficiální část, vyplnění osobních údajů. Následovalo malé „přezkoušení“, možná lépe řečeno ukázka toho, co dítě už všechno dokáže, jak správně vyslovuje a podobně. Nechyběla malá odměna v podobě drobných upomínkových předmětů a pamětního listu, jako vzpomínku na tento významný den. Poté si mohli malí kluci a holky užít náš sportovní koutek a vydanou energii doplnit na závěr tradičně v malé minicukrárničce.

     Zápis je tedy za námi. Je pro nás velkým závazkem a uspokojením zároveň. Těší nás důvěra rodičů, kteří do naší Tégeemky se svými ratolestmi v tak hojném počtu přicházejí. Za vším je poctivá práce pedagogů a skvělý kolektiv, bez kterého by dobré jméno školy nebylo. A my věříme, že ty, kteří k nám k plnění povinné školní docházky nastoupí, nezklameme.

1 2 ►

Středa 9. března 2022 se stala dalším dnem, který můžeme s trochou nadsázky nazvat vítězným. Nejednalo se však o žádnou výhru v soutěži ani ve Sportce, i když radost to byla možná srovnatelná. My jsme totiž po dvou letech všelijakých karantén a uzavírek mohli na půdě školy opět osobně přivítat zájemce o výuku v Tégeemce, kteří si ji přišli prohlédnout, seznámit se se zdejším prostředím a třeba si popovídat s našimi pedagogy. Příchozí rodiče si společně se svými potomky prohlédli prostory 1. tříd, družinu, odborné, jazykové i počítačové učebny, anebo i naše tělocvičny. Během prohlídky jim ochotní vyučující odpovídali na množství dotazů, které směřovaly k provozu školy, přípravě budoucích prvňáčků apod. Vedle pedagogických pracovníků přispěli velkou pomocí i žáci 9. tříd, kteří návštěvníky budovou provázeli také. Nechybělo ani závěrečné, u nás již tradiční, posezení v naší školní minicukrárničce, kde si bylo možné po procházce školou vydechnout a na chvíli se zastavit.

Spokojenost byla patrná na všech, hostech i hostitelích. Osobní kontakt totiž nic nenahradí a my jsme rádi, že k němu opět mohlo dojít. Tak snad se u nás budoucím žákům líbilo a my se s nimi setkáme již brzy při dubnovém Zápisu do 1. tříd.

Pozvolnými kroky se ve škole začínáme po covidu vracet k běžnému životu a objevují projekty, na které jsme bývali zvyklí.  Jedním z nich se opět po dvou letech stalo naše Pohádkové hraní na školu pro děti z místních mateřských školek. Uskutečnilo se ve dvou dnech 8. a 9. března 2022, kdy mezi žáky 1. stupně zavítali budoucí adepti povinné školní docházky, aby si prohlédli naši budovu, splnili některé jednoduché úkoly a osobní zkušeností i seznámením se s místním prostředím se přestali této životní změny, která je čeká, obávat. Celý projekt provázelo téma našeho letošního zápisu Jsme na jedné lodi, takže k ruce milé návštěvě přispěchali na pomoc připravení námořníci z druhých, třetích a pátých tříd. Vzájemná soudržnost i laskavost přítomných brzy pomohla odstranit počáteční ostych malých příchozích, děti se aktivně zapojily do zábavných činností a my si myslíme, že závěrečné úsměvy na jejich tvářičkách vypovídaly o tom, že se do první třídy možná právě díky našemu prvotnímu pohádkovému uvítání začaly těšit. Poděkování za přípravu projektu směřuje především k p. učitelkám Marcele Majerové, Ivě Michnové a Aleně Veselkové, rovněž pak i k ostatním pedagogům z 1. stupně, kteří se do zmíněné akce zapojili.

Po dvou letech se dočkali i naši nejmladší žáci. Na konci února si i oni mohli po nechtěné odmlce užít svůj odpolední lyžařský kurz. 55 přihlášených žáků odjelo v pondělí 21. 2. 2022 autobusem na svah Ski areálu v Bílé, kde malé adepty lyžařského umění čekali instruktoři SUN Outdoor. Následovalo rozdělení do družstev a pak už si malí lyžníci mohli začít vychutnávat bílou stopu naplno. Pozitivní na celém týdnu bylo, že mnohdy po dopolední nepřízni počasí došlo kolem poledne jakoby mávnutím kouzelné hůlky k vyjasnění oblohy a na naše lyžaře se na svahu usmívalo zimní sluníčko. Až na jeden zprvu sice nepříjemně vyhlížející úraz, nakonec tomu tak naštěstí nebylo, se celý týden velmi vyvedl. Pátečními závody a přítomností některých rodičů lyžařské snažení kluků a holek vyvrcholilo. A my můžeme konstatovat, že se povedl uskutečnit další projekt, čímž se náš návrat k běžnému školnímu životu zase trošku přiblížil.

I když se nám to mnohdy nechce uvěřit, život dětí školou povinných se pomalými kroky začíná vracet tam, kde byl před dvěma lety. Není to sice zatím návrat, jaký bychom si představovali, ale jsme rádi za každý sebemenší uskutečněný projekt. Jedním z takových počinů bylo uspořádání školního kola recitační soutěže na 1. stupni.

     V úterý 8. února 2022 se sešli odpoledne mladí recitátoři, aby ukázali porotě a dalším nadšencům pro poezii, že na básničky v době distanční výuky nezanevřeli. Celkem 42 soutěžících v obou kategoriích prožilo příjemné odpoledne, ve kterém se sice porovnávaly jednotlivé výkony, jak bylo ale zdůrazněno, každý přednes měl svoji cenu a my si považujeme účasti všech.

    V mladší kategorii 2. a 3. tříd recitovalo 24 soutěžících. Nejvíce porotu zaujal na 1. místě Michal Tomášek ze III. B, který výstižně představil báseň Jak šli bratři pro kládu. Hned za ním obsadili 2. místo Jan Herot z II. B s „Pavoukem“ a Tobiáš Kavík ze III. A pro změnu s „Gorilou“. 3. místo si pak rozdělili Zuzana Mališová z II. A s básní Princezna na hrášku, Agáta Veselková z II. C s básní Romance a Matyáš Vorobel z  II. A přednesl básničku O Honzíkovi a cestě.

     Starší kategorii 4. a 5. tříd zastoupilo 18 dětí. Jasnou vítězkou se s krásným kultivovaným přednesem stala Ema Tomalíková z 5.C s básní Johana. 2. místo patří její spolužačce Kateřině Březinové s básní Rozhovor, taktéž z 5.C, o 3. místo se podělily hned tři soutěžící:Natálie Kubíková ze 4.A s básní Před koncertem, Klára Kecová ze 4.B přednesla Půjč mi křídla a Adriana Vaňková ze 4. C se prezentovala básní Počítání do čtyř.

     Všem vítězům gratulujeme, zúčastněným děkujeme za odvahu, pěkné básničky a příjemně poeticky strávené odpoledne.

   Měsíc prosinec roku 2021 jakoby chtěl i svým nádherným zimním počasím umocnit předvánoční čas, přinést radost a pokoj, který je pro adventní období tolik typický. I přes náročná  covidová opatření a karanténu některých tříd či pedagogů podařilo se nám například zúčastnit se rozsvěcování vánočního stromu ve městě, zajít si do kina na filmové představení, na 1. stupni zorganizovat ve třídách alespoň malé vánoční dílničky, prožít čas před vánočními prázdninami se spolužáky. Nejmenší prvňáčci si než odešli odpočívat, zazpívali společně u stromečku alespoň pár koled. Co potěšilo zase žáky osmých ročníků, bylo, že se dočkali dlouho očekávaného lyžařského kurzu.

     Středa 22. prosince byla posledním vyučovacím dnem roku 2021. V Tégeemce jsme odcházeli na vánoční prázdniny s dobrými pocity. Školy nám zatím nezavřeli a my zase můžeme trochu plánovat. Naším hlavním předsevzetím a přáním do nového roku 2022 je, abychom i nadále zůstali ve školních lavicích, učili se naplno a občas mohli uskutečňovat projekty, jež našim dětem mohou výuku zpestřit. To vše když doprovodí zdraví a dobrá nálada, bude tou nejlepší devizou pro nastávající rok.

Pokud se týče obliby, listopad by své místo na žebříčku popularity určitě nehledal mezi prvními. Pochmurné počasí, inverzní mlhy, sluníčko se chlubí svými paprsky zcela sporadicky. Ve školní budově je to jinak. Tam ještě čerpáme z dostatku nabyté prázdninové energie, i když dlužno poznamenat, v dnešní „covidové“ době dochází k jejímu úbytku nějak rychleji, než bývalo zvykem. Čas ale nelze zastavit a první čtvrtina školního roku 2021/22 již napsala svoji historii.

     Jsme opravdu moc rádi, že se zatím setkáváme ve školních lavicích. Tedy, většina z nás. Zatím jen výjimky byly nuceny setrvat v karanténě a zahájit dočasnou distanční výuku. V polovině listopadu začíná covid nabírat na síle, co je před námi, nevíme. Vážíme si každého okamžiku, kdy škola funguje tak, jak má. Jedním za takových momentů bylo zcela jistě předávání Slabikářů nejmenším prvňáčkům.

       Nošení roušek, testování, karanténa. I přes všechna omezení jsme rádi, že se podařilo alespoň v jedné ze tří prvních tříd opět navázat kontakt (i když s povinnými rozestupy) s deváťáky, kteří nad svými prvňáčky převzali patronát, a mohlo se uskutečnit vzájemné setkání spojené s předáním Slabikáře. Kluci a holky již zvládli stránky Živé abecedy, kde poznali první písmenka a začali číst slabiky a slova. A právě tehdy nastává chvíle, kdy berou do ruky svoji první knihu v životě, kterou je s jistotou přečtou od začátku až do konce Slabikář.

      Pro někoho možná obyčejná věc. Pro prvňáčka okamžik, kdy začíná pronikat do světa písmen, slov, vět a prvních jednoduchých příběhů. Všichni si to pamatujeme. Máma má mísu i mimi, Ola, Ela, Ála a Sam jsou první knižní hrdinové. Začátek je těžký, ale většině z těch nejmenších se objevování písmenkového světa začíná líbit a mají radost z každého přečteného textu. Je to situace opakující se každý rok. Sledovat tu radost, kdy najednou malý človíček řekne: „Jé, tam je napsáno slovo ……“, to je jedno jaké, ale najednou jej dokáže přečíst, jak radostný to okamžik. My jim přejeme, aby při objevování toho, co my ostatní považujeme za samozřejmost, byli trpěliví a jejich snaha jim přinesla kýžené ovoce. Tím bude první přečtená kniha v jejich životě.