Brzy ráno jsme byli na nádraží a čekali na příjezd vlaku. Vlak přijel v 5:49 a my s těžkými batohy a stany v rukou nasedli do vlaku. Cesta byla dlouhá, ale i přesto hodně zábavná. Někteří usínali, jiní se naopak bavili mezi sebou. Když jsme přestupovali ve Valašském Meziříčí, tak jsme hledali místa k sezení. Avšak marně. Vlak byl přeplněný a tak jsme cca 1h a půl seděli v uličce na zemi. Nedalo se tam ani hnout, jak tam bylo plno. I přesto byla nesmírná zábava a když chtěl někdo z cestujících vystoupit, musel jít jiným směrem. Poté, když jsme dojeli do Zábřehu na Moravě, přestupovali jsme do vlaku, který nás dovezl do Postřelmova. 5 minut od nádraží už nás čekal bývalý pan ředitel Horký s rafty a kánoemi. Stačilo už jen nafouknout lodě a vydali jsme se na plavbu. Již první den byly vodní bitky mezi některými rafty. Cákalo se a někteří skončili i ve vodě. Největší legrace byla, když nám pan Strangfeld na lodi vyprávěl příběhy, které zažil, nebo jak zpíval operu např. Měsíčku na nebi nebo Vypluli dál a dál. První den jsme ujeli 16 km a náš první cíl byl kemp Vila Háj, kde jsme vynesli lodě na souš, vyfoukli je a čekali, než nám pan Horký doveze věci, které jsme měli v jeho přívěsném vozíku. Jakmile pan Horký přijel, začali jsme všichni stavět stany. Některým to šlo docela rychle, jiným zase pomalu. Po dokončení si někteří šli povídat do stanů, hrát fotbal nebo volejbal. Při volejbale se podařilo proděravět balónem stan. Zábavy tam bylo plno. Na večeři byl buď guláš nebo ovocné knedlíky. Po setmění se šel udělat táborák. Pan učitel Strangfeld se ujal kytary a ostatní zpívali. Hlavním pěvcem byl ale taktéž pan Strangfeld. Po ukončení šla většina spát do stanů.
Druhý den nás čekala snídaně (švédské stoly). Každý si dal, na co měl chuť, a pak si udělal svačinu na loď. Sbalili jsme si stany a vypluli na další trasu, která měla 14 km. Opět byla plavba velmi zábavná a plno lidí skončilo z lodí ve vodě. Hodně jich mělo plno plánů, jak shodit náš raft s panem Kudělkou a panem Strangfeldem do vody, ale marně, spíš to bylo naopak, oni skončili ve vodě a my si pluli dál. Dokonce i paní Urbánková se ocitla ve vodě. U pana Eliáše se nám to už ale nepovedlo. Plavba plná zábavy a zpěvu, utekla rychle. Sjeli jsme první jez z tří-denního pobytu. Odpoledne, když jsme přijeli do dalšího kempu, tak jsme tradičně postavili stan a šli hrát hru, kterou pro nás připravili učitelé. Sbírali jsme v týmech papírky různé barvy s různým počtem bodů. Papírky jsme ale museli sbírat pusou. Po skončení hry jsme zase hráli volejbal, balón skončil i v řece takže si někdo musel jít zaplavat. Na večeři byl řízek s bramborem. Následoval další večerní táborák. Nesměl chybět skvělý hudební výkon pana Strangfelda.
Ráno po probuzení nás čekala veliká snídaně a poslední balení stanů. Na lodi byla obrovská zábava. Všem došlo, že je to poslední den a tak si to užívali, jak jen to šlo. Cákání, shazování z lodí, např: paní Urbánková, která byla ve vodě třikrát, nebo holky z posádky pana Eliáše. Pan Kudělka málem také skončil ve vodě, avšak udržel se. 9 km jsme ujeli velmi rychle a tak si to plno lidí užívalo i na souši, když polili kyblíkem s vodou úplně suchého pana Strangfelda nebo pana Kudělku, který měl na sobě suchou mikinu. Na oběd nás čekal smažený sýr s hranolkami. Následovala už jen cesta na nádraží. Vlak byl velmi maličký a byly tam dvě skupiny vodáků. My a nějaká cizí. Ve vlaku jsme stáli všude, kde bylo volno. Naštěstí byly před námi jen 2 zastávky. Při přestupu jsme už místo v kupé našli. Cesta utekla velmi rychle a v hlavě nám probíhaly vzpomínky na kupu zábavy, kterou jsme zažili.
Moc děkujeme Panu Eliášovi, Kudělkovi, Strangfeldovi a Paní Urbánkové za zábavně prožité 3 dny.
Zuzana Milková, 9. A
