Pokud se týče obliby, listopad by své místo na žebříčku popularity určitě nehledal mezi prvními. Pochmurné počasí, inverzní mlhy, sluníčko se chlubí svými paprsky zcela sporadicky. Ve školní budově je to jinak. Tam ještě čerpáme z dostatku nabyté prázdninové energie, i když dlužno poznamenat, v dnešní „covidové“ době dochází k jejímu úbytku nějak rychleji, než bývalo zvykem. Čas ale nelze zastavit a první čtvrtina školního roku 2021/22 již napsala svoji historii.

     Jsme opravdu moc rádi, že se zatím setkáváme ve školních lavicích. Tedy, většina z nás. Zatím jen výjimky byly nuceny setrvat v karanténě a zahájit dočasnou distanční výuku. V polovině listopadu začíná covid nabírat na síle, co je před námi, nevíme. Vážíme si každého okamžiku, kdy škola funguje tak, jak má. Jedním za takových momentů bylo zcela jistě předávání Slabikářů nejmenším prvňáčkům.

       Nošení roušek, testování, karanténa. I přes všechna omezení jsme rádi, že se podařilo alespoň v jedné ze tří prvních tříd opět navázat kontakt (i když s povinnými rozestupy) s deváťáky, kteří nad svými prvňáčky převzali patronát, a mohlo se uskutečnit vzájemné setkání spojené s předáním Slabikáře. Kluci a holky již zvládli stránky Živé abecedy, kde poznali první písmenka a začali číst slabiky a slova. A právě tehdy nastává chvíle, kdy berou do ruky svoji první knihu v životě, kterou je s jistotou přečtou od začátku až do konce Slabikář.

      Pro někoho možná obyčejná věc. Pro prvňáčka okamžik, kdy začíná pronikat do světa písmen, slov, vět a prvních jednoduchých příběhů. Všichni si to pamatujeme. Máma má mísu i mimi, Ola, Ela, Ála a Sam jsou první knižní hrdinové. Začátek je těžký, ale většině z těch nejmenších se objevování písmenkového světa začíná líbit a mají radost z každého přečteného textu. Je to situace opakující se každý rok. Sledovat tu radost, kdy najednou malý človíček řekne: „Jé, tam je napsáno slovo ……“, to je jedno jaké, ale najednou jej dokáže přečíst, jak radostný to okamžik. My jim přejeme, aby při objevování toho, co my ostatní považujeme za samozřejmost, byli trpěliví a jejich snaha jim přinesla kýžené ovoce. Tím bude první přečtená kniha v jejich životě.